Jituška a Davídek

Datum podání žádosti: únor 2016

Jsem Davídek, Jituščin bráška. :-)
Samostatně zatím nechodím, pouze s pomocí, a to ještě ne moc dobře. Na rozdíl od Jitušky mluvím, až jde mamce někdy hlava kolem. Nejraději si hraji na počítači, nebo s Legem, anebo koukám na pohádky. Chodím do školky mezi zdravé děti, ale pouze na čtyři hodiny dopoledne, na víc hodin tam paní asistenka, která mi ze vším, co sám nezvládnu pomáhá, není. Když jdeme se školkou ven, musí mně vézt v kočárku, ale věřím, že jednou budu chodit jako mí kamarádi. A až narostu a budu mít sílu, budu se o Jitušku, o tu moji nemluvící sestřičku starat, a pomáhat jí.

Já, Jituška, jsem na tom hůře než bráška. Neumím sedět, lozit a vůbec ne chodit. Nejvíce mně trápí, že nemůžu mamince a tatínkovi říct jak moc je mám ráda, nemůžu říct ani co mě bolí, jestli mám hlad, nebo žízeň, jestli mě někde něco lechtá, tlačí nebo studí... Zatím ještě nemluvím, řeknu jenom ahn (ano) nebo ne. Chodím do Speciální školy, kde se učíme poznávat barvy, tvary, zvířátka... moc se mi tam líbí. Mám ráda legraci a ráda se směju, ale když se mi nedaří chytit lžičku či hrníček, nebo když mi nejde chytit pastelka, tak pláču a někdy se i vztekám. Jsem smutná, že nedokážu dělat tu spoustu věcí, co dělá bráška. Brášku mám moc ráda, ráda ho sleduji jak si hraje, nebo povídá. Taky mi pouští na počítači pohádky, je moc šikovný.


Naše děti moc milujeme, a přejeme si, aby se jim postupně jejich zdravotní stav co nejvíce zlepšoval. Obě mají z důvodu brzkého narození a nízké porodní váze dětskou mozkovou obrnu. Je to nemoc nevyléčitelná, ale za stáleho tělesného cvičení a správné rehabilitace, se motorické schopnosti zlepšují. U každého človíčka je poškození jiné, záleží na tom, která část mozku je méně funkční. David má méně obratnou, levou ruku, naštěstí je pravák. Jituška má potíže s oběma ručičkama, když chce něco uchopit, jdou jí do křeče a ruka až po ramínko jí stuhne. K tomu má Jitka ještě svalovou hypotomii, z tohoto důvodu dostatečně neovládá krční svaly, šíjí atd. a následkem je, že neovládá ani jazyk, proto nemůže mluvit. Bohužel má výrazně poškozené motorické centrum, a tak bez pomoci jiné osoby si nesedne, ztěží se překulí a už vůbec neustojí na nohách. Zatím. Věříme, že jednou bude o moc zdatnější. Kéž by se nám podařilo, aby mohla ruky používat a mohla alespoň trošičku mluvit! U Davidka je největší problém v tom, že nemá dobře vyvinuté kosti na noze, hlavně v oblasti kotníku a nártu. V budoucnu, dle docenta Poula, by mu mohla operace značně pomoci. Operace je ale velký zásah do organizmu, proto hledáme možnosti, jak zlepšit funkci nohou i bez ní, hlavně pomocí rehabilitace.

Koupě magnetoterapeutického přístroje je pro nás velkou finanční zátěží a z rodinného rozpočtu bychom ho dětem zakoupit nemohli. Jsme přesvědčeni, že denodenní aplikace dětem pomůže k tomu, aby se jim svaly i klouby uvolnily, a veškeré cvičení mělo větší efektivitu, a hlavně doufáme, že jim pomůže od bolestivých spasmů ve svalech, které je bohužel provází již od narození. Ještě předtím, než jsme se dozvěděli o možnosti získat tuto zdravotní pomůcku od Vás, přemýšleli jsme, jak tento druh rehabilitace dětem zajistit. Bohužel manžel je pracovně velmi vytížený a i když nám babička v péči o dvojčata pomáhá, je pro nás nemožné docházet denodenně na rehabilitace. S magnetoterapií máme dobré zkušenosti z lázní, kam s dětmi jezdíme. Bohužel do lázní se dostaneme málokdy, proto by jsme byli velmi šťastni, kdyby jsme z Vaší pomocí mohli děti rehabilitovat v domácím prostředí.

Péče o dvě zdravotně postižené děti je hodně náročná. Časově, psychicky a v neposlední řadě i finančně. Proto se s velkou nadějí na Vás obracíme, a doufáme že nám pomůžete. A za to Vám moc děkujeme.

Jiří a Dana, rodiče Jitušky a Davídka

























Fotografie z předání